čtvrtek 25. prosince 2014

"I like boring things." - A.W.


Jelikož se ráda naplňuji uměním, ráda kreslím/maluji, byla jsem se podívat na další výstavu! Jinak to, že ráda kreslím, neznamená, že to je má každodenní činnost. Už dlouho jsem nic nenakreslila, naposledy Audrey Hepburn, jako dárek k narozeninám mé milované (ovocíčko), asi tak před rokem. Každopádně mě to moc baví, jen si na to nevytvářím čas. Co se týče výstav, tohle je teprv má třetí výstava a dvě z nich se mi zalíbily moc! (viz. článek o Timu Burtonovi).



Moje narozeniny jsou přínosem dobrých a špatných zpráv. Jsem starší, což je (zatím) ta lepší zpráva, ale blíží se konec letních prázdnin. A protože jsme si chtěly se ségrou ten konec trochu užít, udělaly jsme si takový menší výlet po Praze. V kalendáři se psalo 24. srpna, neděle, v Praze akorát vycházelo slunce a my jsme se vracely z deštivé Itálie. Unavené jsme se šly na Florenci nasnídat do mekáče. Následovala cesta domů (k sestře). Odhodily jsme všechno, co jsme na sobě nesly, včetně oblečení, a poté sebou práskly o postel. Po řádném spánku jsme se zkultivovaly a vyrazily do města! Jako první byla na seznamu psaná návštěva výstavy Andy Warhola, amerického malíře pop artu. S pop artem jsem se nejvíc sblížila, když jsem byla přibližně v 8. třídě na základní škole a měla o něm udělat referát na výtvarnou výchovu. Vybrala jsem si formát A2 a nad pozadím strávila cca 5 hodin. Ze svýho veledíla jsem byla maximálně nadšená. Ale teď zpátky k věci. Dorazily jsme se sestrou opět  na Staroměstské náměstí, kde jsou i mimochodem celoročně vystavená díla surrealisty Dalího a secesního malíře Muchy. Dalí je další na seznamu mých návštěv a o Muchovi stále přemýšlim.



Andy je pán a nejvíc mě asi zaujala jeho sada litografií s názvem "Love is a pink cake", nad básničkami, týkajících se reálných a nereálných postav ze starověku, středověku a novověku, jsme se se sestrou celkem nasmály. Vtipný citáty na zdech a nechyběly ani portréty různých slavných osobností. Mezi nejznámější patří pravděpodobně Marilyn Monroe. Samozřejmě bych neodešla bez suvenýru. V expozici jste mohli narazit na dílnu, kde jste si vlastně mohli přímo zkusit vytvořit svůj vlastní suvenýr, pomocí technologií, které sám Warhol převážně používal, nebo si jednoduše zakoupit hotový výrobek. Já jsem se tam zamilovala do keramické termosky s nápisem "I'M OK". Teď už jsem mohla spokojeně odejít.










Po kulturním prožitku jsme se šly projít ke Karlovu mostu, kde nás v podstatě čekal další. Hudební kapela Electroshock - violoncello, housle a doprovod bedny. Jsou to božani, hlavně když spustili "I love Rock 'N' Roll", tak jsem si to zahoukání a potlesk, ke kterýmu se přidali i ostatní, nemohla odpustit. Přihodila jsem jim pár korunek a mířily jsme k Lennonově zdi. Těšila jsem se, až k ní dorazim, vykulim oči a moje rty spustí "wow", ale nic. Asi jsem čekala něco víc. Neříkám, že mě zklamala, co čekat od pografitovaný zdi, žejo. Pár zajímavých částí jsem si vyblejskla, ale pak je nejspíš promazala, protože jsem v telefonu našla jen jednu fotku. A co jsem slyšela o tom přebarvení zdi na bílo, tak mě to fakt rozesmálo, ale jsem ráda, že v tom lidi pokračujou dál!