pondělí 16. listopadu 2015

Podzim se vší parádou


Výčitky ze sladkého nebyly nikdy mým problémem. Nejím koláče, většinu dortů a ani cukroví a dalším přeslazeným škůdcům se vyhýbám - ale ne protože bych si chtěla hlídat váhu, ale protože o to prostě moc nestojím. Nevyhledávám ani moc čokoládu a sníst celou nutellu? O tom jsem jen četla na twitteru a představit si to nedokážu.

Jenže poslední dobou se to všechno nějak obrátilo a já si našla cestu k dortíčkům a k dalším přeslazeným špatnostem. Pořád teda rozeznám hranici mezi akorát sladké a příliš sladké, ale přijde mi, že moje sladké chuťové buňky začínají být poněkud povolnější a dovolují mi toho spořádat více než bylo zvykem.

Počínaje mým pečícím záchvatem. Začínala jsem si vyčítat svou neschopnost, co se týče pečení, a rozhodla se s tím něco udělat. Můj přítel studuje v zahraničí a já se rozhodla na jeho příjezd něco upéct. Na ne moc důvěryhodný (- důvod se dočtete dále) recept jsem narazila čirou náhodou. Čokoládové cheesecake řezy s oreo sušenkami. Sliny mi ujížděly ještě než jsem dočetla celý název a i z obrázku vypadaly řezy lákavě a hlavně jednoduše. 

První komplikace nastaly už v obchodě, kdy jsem nebyla schopna vybrat správné kondenzované mléko. Přeskočím teda i volbu špatného mixéru, ve kterém mi nešly rozmixovat sušenky a přecházím k pocitům po vytažení řezů z trouby. Napohled to nebylo tak špatné. Můj psychický stav byl zas o něco stabilnější až do doby, než jsem ho ochutnala. Na přítelovo "není to špatný, jen si to osladím" jsem odvětila "ne, je to hnus". Potvrdilo se mi to i druhý den, kdy se ho přítel snažil udělat znovu, a jelikož je na tom s pečením podstatně lépe, tak se mi snažil dokázat, že mi to prostě chutnat bude. Nechutnalo.

V případě, že byste ho chtěli zkusit, sdílím odkaz k receptu a vaše výsledky si moc ráda přečtu. :)

Ovšem další zkušenost s pečením ve mně vzbudila už převážně jen ty pozitivní emoce. Přítel slavil narozeniny a proč ho znova nezkusit otrávit, že jo, třeba by to tentokrát vyšlo. Rozhodla jsem se upéct piškotový dort s krémem a s fondánem, kterým dort pokryji a vytvořím jim logo Pythonu (= programovací jazyk). Dort jsem vyplnila malinovým a borůvkovým krémem. Měla jsem teda ze začátku trochu potíže s fondánem, ale nakonec se to povedlo.


Taky bych chtěla moc poděkovat kamarádce, která teda taky vlastní blog, a která mi s dortem pomohla (respektive mi napsala, co a jak).

Mé sladké bláznovství jsem dovršila posledními návštěvami v kavárnách, kde jsem si smlsla nad čokoládou s kousky marshmallow a banánem v karamelu, a nebo medovníkem s latté. Zatímco se hmotnost mé peněženky stále snižuje, o mé váze to už říct nemohu. Léto se s námi ale teprv rozloučilo, tak nač plakat nad svojí váhou, že? 

středa 28. října 2015

Sweater weather s nádechem Halloweenu


Tak. Na tohle jsem čekala celičký rok. Barevné listí, nošení svetrů, popíjení horkého čaje. Podzim nejde nemilovat. Prostě ne.

Tohle období mám úplně ze všech nejraději! Každé má teda něco do sebe. Ale když se na vás sluníčko usmívá skrz mraky a posílá ještě zbytky letní energie, procházíte se ve spadaném listí, zatímco z korun stromů na vás ještě to krásně barevné mává. Tomu říkám ideální podzimní období. Takové, do kterého si stačí vzít svetr nebo kabátek. Poslední dobou si to slunce sice hraje na schovku, ale babí léto už dávno skončilo, tak budeme se slzami šetřit a smíříme se s přicházejícím chladem.


Momentálně si ten podzim nejvíc užívám díky podzimním prázdninám. Školní starosti jsem hodila za hlavu a věnuji se čtení a blogu. Prostě věcem, který mě baví. Těšila jsem se na ně vážně moc. Hlavně jsem se teda těšila na klid. Akorát toho si dopřávám tak z poloviny, jelikož předěláváme můj pokoj, z čehož mám obrovskou radost (a chtěla jsem poděkovat taťkovi, který dělá tak 70% práce).

A jak si podzim užít naplno? Přidat mezi své plány i americký svátek (vlastenci klid) Halloween!
Tuhle tradici USA (a dalším) opravdu závidím. Vyřezávání dýní, zdobení domu, lovení jablek, strašení a chození v kostýmech od domu k domu. Poslední dobou se tenhle svátek, i přesto, že ho neslavíme, uchytil i u nás. Už mi přišlo minimálně 5 pozvánek na nějaké Halloweenské akce. Chtěla jsem se naladit taky na takovou atmosféru, a tak jsem si konečně koupila dýni!

trocha naaranžovaného podzimu na stole :)
A co s dýní? Už od loňského roku jsem si přála ji zkusit vydlabat a vyřezat. A stalo se. Teda, svou první kupovanou dýni vůbec, jsem nakonec nedlabala (to jsem nechala na přítelovi, hh), ale jen vyřezala. A výsledek byl skvělý! Byla jsem docela překvapená, jak to šlo docela zlehka. Při tom nakupování jsem dostala chuť i na dýňovku (polívku). Jenže to jsem si ještě myslela, že vydlabaný vnitřek budu moct použít. Mýlila jsem se. Vnitřek byl na vyhození. Pár dní na to jsem si v Albertu všimla, že dýně zlevnili z původních 99,90,- na 36,30,-!! (Ok, teď působím jak důchodce prahnoucí po slevách, ale uznejte sami.) Tak jsem využila příležitosti a koupila si další! S touhle už jsem se poprala sama. Přesto, že krémové polívky nepatří mezi mé oblíbence, mi překvapivě zachutnala! Doporučuji vyzkoušet. :)


Já teda na žádnou Halloweenskou akci nejdu, tyhle akce, kde se to jen hemží sexy kočičkami a nevímcotojezakostým s pořezanou tváří a samodržkami u kolen (asi poraněné prostitutky), nejsou pro mě. 

Když píšu články, tak mě velmi uklidňuje, když si u toho pustím hudbu. Velmi často je to Alt-J nebo Arctic Monkeys. Pro dnešek tím jsou The Neighbourhood. 

čtvrtek 22. října 2015

Jak málo stačí k radosti | Srpen - Září


Asi bych to nebyla já, kdybych zavedla pravidelné články a pak je opravdu vydávala pravidelně. Tak je tu říjen a já vám jdu hezky popsat, co se dostalo na můj žebříček radosti za srpen i září!

#1 Píseň a interpret

Netřeba moc slov, Lany Honeymoon je celý skvělý, ale podělím se s vámi s velmi relaxační písničkou High By The Beach. Enjoy!


Ještě bych ráda uvedla mou kamarádkou doporučované The Kooks. Je od nich velmi známé třeba Bad Habit, která je opravdu boží. A mou další nejoblíbenější od nich je Naive.


#2 Oblečení či outfit

Moje ulítlost na kočkách nezná svý meze a kromě toho, že už vlastním obal na mobil s kočkou, mě v New Yorkeru oslnila košile s kočičíma hlavama! ♥ Jednou si kočku konečně pořídím a budu nejvíc happy.



#3 Jídlo, recept / pití

Tentokrát vám přináším něco z vietnamské kuchyně. Vietnamci totiž kromě rýže, jí taky občas i nudle! Doma si teda smažený nudle neděláme, za to maminka dělá jednu z nejlepších nudlových polívek "Pho" nebo "Bún" - což jsou stejné polívky, akorát se liší druhem nudlí (úzké, široké) - kterou už najdete v kdejakých asijských restauracích (cenově kolem 100,-); třeba i v Pandě. A jelikož poslední dobou to jsem já, kdo večer stojí u plotny, dala mi mamka pár tipů, jak na to. A věřte, že mi nic neudělá větší radost (co se týče jídla), než když moje jídlo chutná jako od ní!

Budete potřebovat:
Vepřové nebo hovězí kosti na vývar
Kuřecí maso (lze zvolit i jiné, já raději kuřecí)
Jarní cibulka
Cibule
Koriandr
Zázvor
Sůl
Glutaman sodný
Rybí omáčka (Chin-Su)
Chilli omáčka
Citrón
Rýžové nudle
Bambusové výhonky

Postup:
V hrnci vaříme vepřové či hovězí kosti. Jakmile se na vodě začne tvořit pěna (ještě než se voda uvaří, takže je třeba hrnec sledovat), vývar vyléváme, kosti proplachujeme a naléváme novou vodu. Nyní už necháme vodu v klidu vařit. Přidáváme zázvor pro lepší chuť vývaru. Po nějaké době také sůl, glutaman sodný a rybí omáčku (seženete většinou u Vietnamců). Do druhého hrnce si vaříme kuřecí maso a v dalším rýžové nudle - je třeba dát na nudle pozor, jakmile budou hotové, okamžitě je vyndat, ať nejsou převařené. Mezitím si nakrájíme jarní cibulku s koriandrem a cibuli. Do misky dáváme hotové nudle, vsypeme jarní cibulku s koriandrem, kuřecí maso natrhané kousky a plátky cibule. Zaléváme vývarem a dochucujeme chilli omáčkou a citrónem. Můžeme přidat i bambusové výhonky. Přeji dobrou chuť!


Vaření je jedna věc, ale co pečení? Easy! Ne? Ani ne. I přesto, že postupuji podle receptu nebo podle rad ostatních, dokážu to pokazit. Začala jsem proto u nepečených sladkostí a tím byl bebe dort. Upřímně na tomhle se opravdu nedá nic zkazit, tak jsem sama měla z výsledku radost.

Byl srpen, blížily se moje narozeniny a já chystala oslavu. Tak bych mohla udělat nějaký dort! Pořád raději nepečený, na tom se přece nedá nic zkazit. Ale dá. Třebaže spálíte 6 tabulek bílé čokolády a letíte koupit nové. To dokáže opravdu naštvat, a taky že naštvalo. Dále se po rozevření formy dort rozpadal, ale i přesto dort chutnal! (takže příště více pečlivosti)

Něco na způsob cheesecaku. Sušenkový korpus selhal, ale i přesto to nevzalo tu výbornou chuť. A s polevou lesních plodů? Za 10 bodů!
#4 Oblíbené místo

V druhé polovině letních prázdnin jsem si velmi oblíbila bezmyšlenkové ležení v trávě. Dívat se na mraky a rozvíjet svojí představivost (jo a taky odhánět hmyz, ew), takže jsem měla každou chvíli náladu na nějaký piknik! Nakonec mám pocit, že k žádnému nedošlo, ale párkrát jsem do té trávy sebou plácla. Teď už začíná podzim a na ležení v trávě to už opravdu není, za to mám nedostatek procházek v přírodě, tak to hodlám napravit!

#5 Film/ seriál/ kniha

Jak už jsem se zmínila v předchozím článku, maturitu mám na krku a nezbývá nic jiného než ležet v knížkách a studovat číst. Z české literatury mám pravděpodobně nejraději Čapka. Četla jsem od něj teda zatím jen dvě dramata - R.U.R. a Bílou nemoc - a tím rozhodně nekončím! Drama jsou to krátké, za to opravdu povedené, doporučuji, ať už nemáte, co číst, nebo budete maturovat a potřebujete si vyplnit místo v seznamu. Já naštěstí doháním své prolenošené prázdniny u seriálů teď často doma s knížkami, protože jsem neustále nemocná. Takže jako další knížku, která mi velmi přirostla k srdci, doporučuji Petra a Lucii od Romaina Rollanda, krátkou milostnou novelu dvou mladých milenců, která by se dala lehce přirovnat k příběhu Romea a Julie.

#6 Kavárna, restaurace

A teď zas trochu jiné kultury! Na doporučení mého přítele, jsme se společně zašli naobědvat do indické restaurace! Indické jídlo mě upřímně nikdy nelákalo, ale proč to nezkusit? Využili jsme toho, že jsme byli v Praze, a hledali nějakou cenově přijatelnou tam. A našli jsme! - teda docela jsme bloudili, ale nakonec jsme to s navigací zvládli. Golden Tikka v ulici Konviktská ve Starém Městě. V téhle sklepní restauraci na mě čekal opravdu skvělý oběd: Chicken Saag Wala (= kousky kuřecího masa v jemné rajčato-špenátové omáčce) s česnekovou Naan plackou. Lehce ostré, ale výborné. Experimentování se občas vyplatí!

Spokojený výraz už po donesení jídla na stůl. :D
#7 Aktivita

Každou chvíli někdo slaví narozeniny a já se už jen ptám, jaký dárek mám koupit? Zapomeňme na kupované dárky a pojďte se mnou vyrábět! Mám za sebou dvě vyrobená trička, která jsem darovala právě k narozeninám a dopadla docela dobře. Samozřejmě k tomu, abyste něco vyrobili, něco koupit musíte, ale zkusme se nesoustředit na tyhle detaily. Tak jsem nakoupila trička, barvy na textil a pustila se do toho!

Mám v plánu si udělat někdy radost i sobě, takže v nejbližší době budu zas tvořit a nejen trička s nápisy, ale chci si udělat i nějaká batikovaná trička, tak snad se povedou! :)

#8 Oblíbená aplikace

Na mobilu jsem docela často, ale převážně z toho důvodu, že si s někým píšu. A když ne, projíždím facebook, twitter nebo instagram. Občas i Youtube. I přesto mám v mobilu jednu novou aplikaci a tou je Sleep Time. Aplikace, která je k ničemu, ale zároveň je strašně super. Před spaním si nastavíte, kdy se chcete vzbudit. Odpočítá vám to, kolik vám zbývá hodin spánku a poté mobil položíte na postel vedle sebe. Aplikace přes noc snímá váš lehký a tvrdý spánek a ráno si můžete přečíst z grafu, jak jste se vyspali!

#9 Nejhezčí zážitek

Jeden z nejhezčích okamžiků byl návrat mé sestry po 8-měsíčním studiu ve Francii. V kontaktu jsme se sice udržovaly po celou dobu, ale co se blížil konec srpna, jsem se na její příjezd těšila víc a víc.

Co bych mohla ještě dodat. Asi to, že mě přítel k mým narozeninám překvapil návštěvou akrobatického cirkusu. I přesto, že jsem před návštěvou fňukala bolestí, protože mě zlobil zub (=konec světa), jsem vstupem do cirkusu žádnou bolest necítila, jen hltala každý pohyb a mačkala při tom přítelovi ruku. Ta atmosféra byla neuvěřitelná, měla jsem sto chutí se k nim připojit, bohužel bych asi selhala hned u prostého stání na laně.

#10 Random

A co je jinak nového? Jak už jsem se zmínila, měla jsem narozeniny. A rodiče mi konečně koupili novou postel! Konečně došlo na rozloučení s palandou a místo v pokoji nahradila 1 a půl lůžková postel! Více místa na ležení, více radosti! A tím to samozřejmě nekončí. Na postel jsem musela čekat až do října a momentálně budeme už předělávat i zbytek pokoje. Ještě, že budou ty podzimní prázdniny!

A jaké jsou vaše plány na podzimní prázdniny?

čtvrtek 15. října 2015

Tři roky lusknutím pryč aneb jsem ve čtvrťáku


Taky vnímáte, že se ručička na hodinkách točí rychleji než by měla?

Přibližně před dvěma měsíci mi bylo 18 let, radujme se!
Přesto si připadám jako bych se zasekla někde ve věku 10 let. Dokonce nedávno jsem se bavila s 15letými a ti si mysleli, že jsme si věkově rovni.

Proč tohle vůbec rozebírám, uvědomila jsem si najednou, že už patřím ve škole mezi ty, ke kterým jsem vzhlížela, když jsem nastoupila na gympl. No, asi to přeháním, už nejsme na základní škole, ale dá se to trochu přirovnat. A hlavně, když se porovnám s lidmi z nižších ročníků, vypadají nebo dokonce i jsou starší jak já.

Když jsem poprvé vešla do své třídy, v roce 2012 tuším, přišla jsem mezi posledními. Jakmile se moje oči střetly se všemi ostatními, lehce jsem zpanikařila a rychle jen hledala volné místo, které na mě čekalo uprostřed třídy. Sedla jsem si a ani jsem se nestačila pořádně porozhlédnout, s kým budu vlastně po 4 roky sdílet stejnou třídu. Ani si vlastně tolik nepamatuju, jak jsem se s ostatníma více skamarádila. Úplně první obrázek o mých spolužácích jsem si udělala, když jsem si četla rozvěšený seznam jmen třídy 1.B. "Samý divný jména - divný lidi" to bylo první, co jsem si usmyslela. Divný lidi se začali projevovat a na facebooku vytvořili třídní skupinu."A kdo, že je ten kluk Tran Thanh Thanh?" - "To jsem já." odpověděla jsem. Divný lidi už nebyli tak divný, ale docela i vtipný. S některými jsem si začala i psát a slibovat si společné svačinové přestávky. (viď, Kory! - bohužel jsem tě ve třídě ze začátku ani nepoznala.)

Všechno se pravděpodobně odehrálo na adapťáku, kde bylo vlastně cílem se sblížit, vzájemně se poznat. Když se mi tak vykreslují různé střípky, zážitky, které jsem tam s mými budoucími spolužidličkami zažila, upřímně se mi pár lidí vymazalo z paměti a vůbec si nevybavuji, že tam byli taky (promiň Kadli).

Následovaly  tři prosmáté roky, během kterých jsme si prožili mnohé, - od modliteb za hezké známky ve škole až po ty večery, které si většina z nás ani nepamatovala (já naštěstí jo :D). Nejraději jsem měla školní akce, ať už jednodenní nebo dokonce více! A to už od základky, školy v přírodě byly prostě nejlepší a nikomu se nám nechtělo nikdy domů! Na gymplu nás sice žádná škola v přírodě nečekala, ale jak jsem už psala, začalo to adapťákem, který tu školu v přírodě docela připomínal. V lednu nás čekal lyžák, kterého jsem se bohužel nemohla účastnit, což mě mrzí až do dnes. Ale vynahradila jsem si to na začátku druháku přibližně týdenní dějepisnou exkurzí ve Francii a Lucembursku. <3 Kde nás ze třídy bylo teda asi 5, ale užily jsme si to maximálně. Teda aspoň holky, které mě každé  ráno musely tahat z postele všelijakými způsoby vydírání (love ya girls).



Na jaře ještě v prváku náš čekalo naše první (a mám pocit, že zároveň i poslední povolený) POSLEDNÍ ZVONĚNÍ! Pořádně jsme to všichni schytali! Možná jsem neměla štěstí na vajíčka, pěnu a spreje, za to jsem byla obětí izolepy a to dvakrát! Když nám vtrhli do dveří, zaměřil si mě nějaký čtvrťák a obmotal kolem mě i s židlí izolepu. Následovalo skoro to samé, akorát na chodbě, když jsem byla odchycena celou bandou, která se mnou začala točit a oblepenou izolepou mě nechali ležet na zemi :D. Po zábavě došlo k horšímu a to, že od dalšího roku to vedení školy zakázalo, asi z důvodu stížností rodičů. Další rok se naštěstí jen tak nevzdali a řádili aspoň okolo školy a ne v ní. A minulý rok to vzali tak hezkým způsobem, že mi málem ukápla slzička. Chodili po škole, zpívali, hráli na kytaru a kdo jim to dovolil, na toho si památečně čmárli.

První třídní focení! (vypadá to, že spím, ale doopravdy se usmívám :D)
Druhák jsem si hned na ze začátku zpestřila výletem do dějin (jak už jsem psala). Byl podzim a začaly taneční! Do kterých jsem sice nebyla přihlášená, ale chodila jsem se dívat a občas jsem se i nenápadně vetřela, stáhla s sebou kámoše a snažila se dělat to, co ostatní. :D Fotky z mých pokusů o tanec je minimum a nemám už ani žádné k nahlédnutí, ale mám schovanou první fotku, kdy jsme se byly s holkami v prváku na taneční podívat.


Na druhák si ani tolik nevzpomínám, ale mám pocit, že to byl jeden z nejlehčích ročníků. První půlrok za námi a došlo na výběr seminářů na další rok, aneb příprava k maturitě, aneb ježiš, ještě ne, proboha, klid. Ano, jakmile jsme seděli od prváku ve škole, každý 5. slovo bylo slovo maturita (♥). Vyberte si prostě v druháku semináře na předměty, které vám mají pomoct k maturitě, po které chcete jít na vysokou školu, když nevíte, na jakou chcete jít, ani z čeho maturovat. A ano, vybrala jsem si 2 semináře ze ZSV (psychologie, politologie), ze kterého jsem se nakonec rozhodla nematurovat, takže kdo se teď do hodin učí zbytečně maturitní otázky z jiného předmětu? Jjj, ukažme si na mě.

Přejděme k úsměvnějšímu tématu a to k tomu, že jsme si ke konci druháku dokázali, že se umíme na něčem domluvit.. teda aspoň polovina třídy. Blížilo se květnové focení a nás napadlo, že bychom si mohli připravit nějaké téma. Nakonec jsme se shodli na havajském tématu a já jsem za to byla velmi ráda. Focení jsme si podle mého docela užili a máme, na co vzpomínat.


Třeťááááák. Hustý, příští rok maturujem! - Ani trochu hustý, upřímně. Slovo Maturita se ve slovním žebříčku dostalo výš a už padlo jako každé třetí. Tak co, už bych se mohla rozhodnout kam na vejšku, co. Furt nic. Tak čím bych chtěla jednou být? Taky nic. A co mě teda vlastně baví? No, začala jsem tančit, ráda spím, koukám na víc seriálů najednou a ráda píšu na blog (jednou do roka, haha). Takže asi taky nic. Své trápení ohledně toho, co po gymplu, jsem se rozhodla odložit na dobu neurčitou (chyba!).

Hektický půlrok utekl celkem rychle a naše třída znova ukázala vzájemnou spolupráci a domluvili jsme si vystoupení na vánoční akademii! Bylo to teda na rychlo, protože jsme se dlouho rozmýšleli, co bychom mohli vlastně dělat. Pár lidí se z toho na poslední chvíli vykroutilo a zbylo nás 10. Přece jenom jsme tomu  věnovali tělocviky nebo suplované hodiny a stálo to za to. Čekala jsem, že to bude fakt trapný, ale zdálo se, že se to lidem líbilo a dokonce to některé i pobavilo, což mě těšilo nejvíce! Vystupovali jsme dvakrát vzhledem k počtu studentů na škole a vím, že jsem z prvního vystoupení byla docela špatná, protože jsem ke konci nestíhala, jelikož jsme se každou chvíli převlékali, ale druhé vystoupení už na tom bylo lépe! Občas i teď si přehrávám záznam, u kterého mi pokaždé cukají koutky a klidně bych si to zopákla!

Ukončení vystoupení písničkou Lazy Song od Bruna Marse + dva havajští tanečníci :D

To ovšem ve třeťáku nebyla jediná skvělá akce. Pokračovaly hned další dvě, a to další exkurze, tentokrát do Polska (Osvětim, Solné doly, Krakov) a dovršením byl VODÁK ♥!

Teď jsem teda ve čtvrťáku. Naším hlavním tématem, kromě maturity, je maturitní ples, na který se těším ze všeho nejvíce. Pravděpodobně jsem si už vybrala i maturitní šaty. Snad vyjdou i všechny okolnosti, co příprava maturitního plesu obnáší a nebudeme mít žádné problémy. Já momentálně lenoším v posteli, opět nemocná. Tenhle rok už tak po stý. Hned první týden školy jsem zůstala doma, pak jsem měla nějaký trable se zuby a teď opět marodím s antibiotiky. A přitom jsem na nemoci nikdy nijak netrpěla *ťuk ťuk ťuk*.

Tak buďte zdraví a učte se! :)

sobota 26. září 2015

Sobotní euforie

Kamarádka měla chuť v sobotu něco podniknout, a tak navrhla stavit se v mé oblíbené Vanilkové cukrárně v Teplicích! Protože se naše konverzace poslední dobou často týkala plesových šatů, napadlo mě, podívat se tam rovnou do místních salónů. Bohužel, v sobotu zavírají ve 12 a my měly v plánu vyrazit kolem jedné. Dalším plánem byl tedy mostecký salón, ale nečekala jsem, že i v Mostě budou mít jen do 12, tím pádem se zkoušení šatů odložilo na dobu neurčitou.

A tak jsme přemýšlely, co jiného v Teplicích, když už tam pojedeme. Přes různé plány jako stažení filmů a objednání pizzy, jsme zůstaly u těch Teplic, já navrhla botanickou zahradu, kamarádka z toho byla nadšená a bylo rozhodnuto. Taky bychom to nebyly my, kdybychom ještě neskočily do obchoďáku! Kamarádka potřebovala reklamovat kraťasy a já si chtěla koupit sešity. Tak jo, teď vypadám fakt jako nerd, a přítel mi to sám řekl, ale když já mám ráda hezký, nejlépe roztomilý sešity! Vykouzlí mi to úsměv na tváři a školu zrůžoví. Bez sešitů s kočičkami jsem tedy z papírnictví odejít nemohla! (a ano, nedávno mi bylo 18, hihi)

Následující návštěva kavárny byla velmi uklidňující. Většina lidí seděla venku, tudíž jsme měly interiér pro sebe a ten je na celé kavárně nejkrásnější! Dekorace, všechny detaily jsou k zulíbání. Shodly jsme se, že kdybychom si někdy otevřely kavárnu, vypadala by podobně!

Seděly jsme zrovna v jednom z nejsladších koutů kavárny. <3
Na řadě byla botanická zahrada, ovšem našim hlavním problémem bylo ji vůbec najít. Navigace nám ukazovala, že je vzdálená tak 2 km, ale když nás vedla do samých slepých uliček, byla pravděpodobně myšlenkami jinde. Zatímco kamarádka za volantem proklínala všechny své předky a vypotila veškeré potní žlázy, dorazily jsme konečně k hledané botanické zahradě!

Rozkoš a nádhera! Poskakovaly jsme po kamenných deskách, vyznačujících cestičku, mezi všelijakými květinami a keříky. Nacházely jsme ztracené lavičky zakryté větvemi stromů, zatímco z různých koutů se na nás blýskala jezírka, které zdobily lekníny. Měly jsme sto chutí si tam na trávě rozložit deku a lehnout si na ní i s piknikovým košíkem. Byla jsem opravdu ráda, že jsem se tam po dlouhé době byla opět podívat. Dále jsme měly zakoupené lístky do skleníku. Těšila jsem se, protože už jsem si moc nepamatovala, jak to vevnitř vypadá. Skleník se skládal ze tří částí, z nichž ta druhá se mi líbila nejvíce! Jakmile se nám otevřely dveře do druhého skleníku, příjemný vlhký vzduch mě okamžitě vtáhl dál a moje uši pohladil zpěv ptáčků. Ach! Rozplývaly jsme se nad vodopádem a kochaly se okolím. Když jsme šly okolo jednoho jezírka, obklopeného kamennou zíďkou, zvědavostí jsem do něj nakoukla a radostí jsem poskočila! V tom jezírku byly želvičky! A želvičky jsou prostě strašně moc awwww. S kamarádkou jsme si tam na chvíli sedly a soutěžily, kdo napočítá víc želv, bohužel ke správnému počtu jsme se asi ani nedostaly, protože bylo spoustu schovaných. Cestou do posledního skleníku jsem nemohla uvěřit svým očím. Měli tam v akváriu i rejnoky! Kteří jsou další na seznamu ze zvířat, které zbožňuji! Radostí jsem pískala jak malá holka.







Při odchodu jsme se nezapomněly ještě zhoupnout na houpačkách jako za dětských let. A jak vypadá váš pěkný den? :)

neděle 13. září 2015

♥ Cyklovodák 2015 ♥

Zdravím lidi! Ráda bych vám popsala své zážitky a pocity z mého poprvé na vodě!

Kamarádku napadlo, že bychom si mohli jako třída vyrobit vlastní batikovaná trička a všem, včetně mě, to přišlo jako moc pěkný nápad. Každý si koupil či vyhrabal někde v šatníku bílé tričko, vybraly se peníze na barvu a dali se do toho! Osobně jsem batikovala poprvé a koho by to napadlo, ale u utahování provázku jsem si dokázala i vytvořit puchýř na malíčku :D. Nejvíce se povedla tílka! Doporučuji vyzkoušet. :)

Již obvázaná trička připravená na vymáchání se v barvě! :D

Odjezd se konal 14. června, v neděli. Byla jsem fakt natěšená, mám ráda třídní výlety, a jelikož jsem nebyla na lyžáku, tak jsem se na vodák těšila ještě dvakrát víc! Většina lidí, co znám, si nerada balí věci, kdežto mě to teda vůbec nevadí. Akorát se občas bojím, jestli jsem na něco nezapomněla, a proto jsem si sepsala seznam věcí, které si zabalit! :D

Tak byla neděle dopoledne a byl čas vyrazit na nádraží, kde jsme měli sraz. Ještě na poslední chvíli jsem přejížděla očima seznam. Taťka mě odvezl na nádraží, z dálky jsem zahlídla skupinku modrých triček a vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Samozřejmě jsme se složili, koupili a vytvořili trička i našim vedoucím. Ještě na nádraží se do nich převlíkli, byla jsem ráda, že se jim líbila!

Naše 16-členná skupinka + 2 nejlepší vedoucí ^^

Cesta byla docela dlouhá, ale i přesto jsme si ji náramně užili. V prvním vlaku nebylo místo na sezení, to ovšem stejně nebránilo tomu, aby kamarád vytáhl kytaru, zpěvníčky, a abychom celou cestu prozpívali! V dalších vlacích jsme měli kliku!

momentka z vlaku :D
                             

Přibližně kolem páté hodiny večerní jsme dorazili do deštivého, avšak krásného Českého Krumlova. Byl nám dán 2 hodinový rozchod, který bych klidně využila pouhým procházením a kocháním se. S holkami jsme se rozhodly podívat se nejdřív na zámek. V prostranství zámku jsme si skočily koupit pohledy, ale ve chvíli, kdy jsme vykročily ven, se šíleně rozpršelo. V pláštěnkách (bohužel ne všechny z nás) jsme došly na místo, odkud byl vidět celý Český Krumlov, byla to nádhera! Bohužel tím pádem se vyškrtl můj plán procházení se, a naším cílem byla nejbližší kavárna, kam bychom se mohly schovat a dát si něco dobrého na zub. Vzápětí, kdy jsme stály před dveřmi, nám došlo, že by nás s mokrými zadky mohli pravděpodobně vyhodit, tak jsme si tuhle situaci nechaly ujít. Naštěstí byla naproti další, tentokrát vhodnější kavárna (bez sedaček, na kterých by mohly být fleky) s trdelníky, tak jsme to raději zkusily tam a podařilo se. V jednoduchosti je krása a mně se tenhle podnik velice zalíbil. Dopíjela jsem kávu, když v tom konečně přestalo pršet a akorát nastal čas, kdy jsme se měli vydat do našeho kempu. Protože jsem nikdy dřív nestanovala, těšila jsem se i na svou první noc ve stanu. S kamarádkou jsme si zkoušely stavět stan i u ní doma, takže jsme věděly, jak na to. Stan úspěšně postaven, vytáhly jsme karimatky a plácly sebou o zem (na ty karimatky :D). 


  
Výhled ze Státního hradu a zámku Český Krumlov :)

Nepovedené panorama z kavárny, ale mé oblíbené :D

Další dva dny nás čekala voda

Já jako naprostý začátečník, jsem měla menší obavy, ale zároveň jsem se těšila. Sedla jsem si do pozice háčku a s kamarádkou zadákem jsme tvořily super tým. Náš Bludný holanďan sice nezdolal 2 nadcházející jezy, ale úsměv z tváře nám to nevzalo! Občas jsme si s kamarádkou moc nerozuměly, protože jsme se dorozumívaly asi nějak takhle: "Nepádluj!" - "Nepádluju!", "Proč nepádluješ, pádluj!", "Je, přejely jsme kámen." A takhle to šlo dokola, naštěstí jsme všechny kameny zdolaly a kromě jezů, jsme se nikde jinde nepřevrhly. Škoda jen, že nebylo lepší počasí, možná bychom se pak tolik neklepaly zimou. Byla to hra výběru. Vzít si více oblečení, aby vám na lodi nebyla zima nebo si toho vzít méně, abyste se na konci dne převlékli do suchého. 

Zatímco jsme se na našich náramných kocábkách plavili dál (k Araratu na sever, haha), nám byla zavazadla převezena do dalšího kempu ve Zlaté Koruně. Po příjezdu do kempu, tentokrát ještě lepšího, jsme se vrhli na stany a převlékli se do teplého. Smutně jsem pokukovala po svých dvou (jediných) totálně promoklých teniskách. Jedny jsem si totiž chtěla vzít na kolo, tak jsem doufala v zázrak, že do té doby uschnou (měla jsem je první den v Krumlově). Někoho pak ale napadlo rozdělat oheň, a z klasického táboráku se stala hromadná sušárna, ovšem za doprovodu kytary a zpěvu!


Ještě než jsme si ráno měli zabalit, jsme byli (kdo měl zájem) navštívit místní klášter. Po klášteře následovala další, a zároveň poslední jízda po Vltavě! Tentokrát jsem se cítila sebevědomější, především když jsem se dozvěděla, že nás žádný jez nečeká (snad pouze 1). Prozpívanou cestou jsme se plavili ke stánku s plackami, kde jsme měli možnost posedět u táboráku a odpočinout si. S plnými pupky jsme ještě zvládli pózovat s naší modrou kolekcí, hihi.


Loučili jsme se s Vltavou a naposledy stavěli stany v posledním kempu v Suchdole nad Lužnicí. Večer jsme si opět zpívali u táboráku a součástí našeho relaxování byla hra. Hra na vrahy. Losovaly se papírky. Buď jste si mohli vytáhnout prázdný nebo ten vyhledávaný, s nápisem vrah. V případě, že jste byl vrah, ve svým zájmu jste to držel v utajení. Význam funkce zůstává, takže jste mohl "zabíjet" a to tím, že jste někomu řekli, že jsou mrtvý, a dotyčný "mrtvý" se musel přestat hýbat do té doby, dokud se ho jiný hráč nezeptal, zda je mrtvý, pak se tedy mohl dál pohybovat. Hra se hrála dokud se nezjistilo, kdo je vrah, či nezůstali (například, když jsme byli v obchodě) všichni zmrzlí. Ke hře se připojovali i vedoucí a byla to fakt sranda. Hlavně, když další den následovali kola, na kterých se hrát nepřestalo (ovšem za jízdy nebylo povoleno zabíjet).

Takže kola

Jízda na kole nebyla nikdy mojí silnou stránkou, ale neviděla jsem to nikdy jako nějaký problém. Snad pokaždý, když jsem měla na kolo sednout po dlouhé době, jsem se spíš těšila, než se obávala. Z oznámení, že je to kurz cyklovodácký a ne pouze vodácký, jsem sice nejásala, ale smířila jsem se s tím. Srovnávala jsem se s ostatními a spíš jsem se obávala toho, že je nebudu s mým tempem stíhat. A taky žádná sláva. 

První den jsme měli namířeno do krásné Třeboně, která byla od našich startovacích pozic asi 20 km. Cesta do Třeboně byla překvapivě pohodová a uklidňující. Po výjezdu ze silnic jsme měli možnost se kochat okolními jezírky. Přijeli jsme do centra historické části Třeboně, na Masarykovo náměstí, kde jsme si odložili kola a měli asi dvě volné hodinky na oběd nebo prohlídku města. Po vydatném obědě jsem si prohlídku města nemohla odpustit. Mým záměrem byl místní renesanční zámek Třeboň a samozřejmě pohledy! Cestou nazpátek jsme si ještě vyžádali zajížďku ke Schwarzenberské hrobce v Domaníně a k pomníku Emy Destinnové. 57 km done!

Po skoku do obchodu pro sváču, chvíle relaxování
Příjezd do Třeboně; Masarykovo náměstí a naše kola!
okolí Státního zámku Třeboň
Naše parta v Domaníně
Schwarzenberská hrobka

A byl tu náš poslední sportovní den! Dnešním cílem bylo město v Novohradských horách. Tahle cesta už tak pohádková nebyla. Nejsem příznivcem kopců a už vůbec ne na kole. Avšak výlet jsme si zpestřili příjezdem do Tereziina (Terčina) údolí, kde jsme mohli čerpat energii z místního vodopádu. 


Po proklínání kdejakých věcí, jsem vyjela vyšlapala onen kopec a došla na náměstí města Nové Hrady. Zde jsme se jen naobědvali, oddychli si a zase šlapali dál (domů, do Suchdole). 56 km cca?

Náš kurz se chýlil ke konci a já jsem se ještě byla vymáchat v nejbližší pískovně. Poslední táborák, poslední zpívání lidovek.. aspoň pro tenhle rok! Já doufám, že s touhle partou ještě na vodu pojedu, protože to bylo opravdu suprácký! ♥

čtvrtek 30. července 2015

Jak málo stačí k radosti | Červenec

Ahoj ahoj!

Tak jsem se rozhodla, že začnu na blogu psát sérii článků, ve kterých budu popisovat, co jsem si oblíbila, co mi za poslední dobu udělalo radost a taky zároveň, co bych vám ráda doporučila. Inspirovala jsem se z youtubu, kde youtubeři točí videa, převážně s názvem "TOP 10", která závisí na stejném principu.

#1 Píseň a interpret

Každou chvíli narážím na nové písně od mých oblíbených interpretů a stále mě udivuje, jak boží ty písně mohou být! Ani to občas není píseň od umělců, které poslouchám. Prostě narazím na momentální hitovku a přehrávám si ji 24/7.

Jako oblíbenou píseň, za poslední dobu, bych zvolila Good For You od Seleny Gomez ft. A$AP Rocky.



A taky od mých oblíbených The Weeknd - Can't Feel My Face. (palec nahoru hlavně za refrén)


Dále jsem se docela dost zaposlouchala do Hoziera a zbožňuju od nich snad každou píseň, takže doporučuju si poslechnout celé album "Hozier" a sdílím píseň Angel Of Small Death & Codeine Scene.



#2 Oblečení či outfit

Dlouho, dlouho, dlouho jsem nebyla nakupovat (oblečení)! Ať už jen tak ze zábavy nebo protože jsem něco sháněla. Ale před pár dny jsem se procházela v nákupním centru a za výlohou zahlédla nádherné černé dlouhé šaty s detailem na hrudi. Cestou do kabinky držíc pevně šaty, bohužel ve velikosti M, mi do oka padla ještě bílá košilka s modrým vzorem. A ano, existuje láska na první pohled, protože já se do té košile naprosto zamilovala. Taky se občas dostáváte do takové situace, kdy si koupíte nový kus oblečení a líbí se vám natolik, že byste byli ochotni ho nosit každý den? Já ano, a přesně to byl tenhle případ. Šaty pořád rozmýšlím, ale košile už mi visí v šatníku!


#3 Jídlo, recept / pití

Ráda vám představuji milovníka jídla. Jop, to jsem já. Diety (v zoufalých stavech) tipu "budu jíst aspoň méně a nebudu chodit do fast foodů" jsou v mým případě asi minulostí, protože už jsem to vzdala, Ale velmi ráda vám doporučím, co si dát, nebo si případně doma vyzkoušet!

  • Mám tu pro vás jeden svůj experiment z května, a tím jsou: špenátové špagety s rajčato-krevetovou omáčkou. Protože špagety jsou dobrý, špenát jsem si oblíbila a zbytek jsem našla v lednici!


Ingredience:

                  olej
1 ks            balení špaget
2 stroužky   česnek
1 špetka      sůl
1 špetka      bazalka (koření)
1 špetka      oregano (koření)
1 ks            smetana na šlehání
1 špetka      černý pepř
1 ks            cibule
1 balení       čerstvý špenát (může být i mražený)
200 g          cherry rajčátka
400 g          krevety

Postup:

Špagety uvaříte v hrnci osolené vroucí vody s kapkou oleje, zatímco rozehřejete olej i na pánvi. Dále si nakrájíte cibuli na malé kostičky a na pánvi smažíte. Přidáváte předem rozmačkané a nakrájené stroužky česneku. Po dosáhnutí zlatavé barvy, avšak ne hnědé, vmícháme omytý čerstvý špenát. Dochutíme bazalkou, oreganem, solí a pepřem. Za stálého míchání přiléváme půl smetany. Hotové špagety smícháme se špenátem a dáme stranou.

V hrnci dále vaříme krevety. Uvařené krevety oloupeme a nakrájíme na menší části. Na pánev si připravíme nový olej. Rajčátka nakrájíme na půlku nebo čtvrtku, podle toho, jak jsou velká. Na pánev přidáváme jak rajčátka, tak i krevety. Podle chuti osolíme, opepříme, případně dodáme bazalku či oregano. Po vytvoření šťávy, servírujeme s připravenými špagety a podle nápaditosti můžeme zdobit.
Přeji dobrou chuť!


  • Minulý víkend jsem byla v kempu Drhleny v Českém ráji a dala jsem si tam velmi dobrý oběd. Fazole mám ráda a nad pořádným steakem nebo krkovicí taky neohrnu nos! Takže krkovice s fazolemi a bramborou s česnekovým dipem byla jasná volba, mohu jedině doporučit!


  • A mezi posledními kousky tu mám bubble tea! Většina z vás určitě ví, co mám na mysli. V případě, že ne - je to ledový čaj (mléčný, neperlivý, perlivý), jehož základem jsou tapiokové perly a jiné sladké kuličky nebo želé podle výběru. Bubble tea jsem si koupila jen jednou za čas, ale asi před týdnem jsem zkusila novou příchuť a říkám vám, v tomhle týdnu jsem si pro ten stejný čaj byla už 3x! Takže momentálně můj oblíbený čaj je: kiwi fresh s hroznovým, jahodovým a borůvkovým želé a jaký je váš?


  • A abych ještě nezapomněla. Nejsem zrovna labužník, co se týče dortů, ale zkusila jsem známý dort Krtkův, a stal se jedním z mála dortů, který mi opravdu zachutnal. Takže, kdo ho ještě nevyzkoušel, dělá chybu!

#4 Oblíbené místo

Jako své oblíbené místo jsem si vybrala vyhlídku pod Hněvínem. Pro ty, co nejsou zdejší, tu kromě paneláků máme taky kopce, a na jednom z nich leží hrad Hněvín. Když vycházíte nahoru po silnici, narazíte po nějaké době po pravé ruce na lesní stezku, která vede právě k oné vyhlídce. Zbožňuji výhledy. Ze samotného Hněvína je sice také pěkný výhled, dokonce na celý most, ale tohle má prostě své kouzlo. 


#5 Film/ seriál/ kniha

Jako správný seriálový maniak, jsem si pro tentokrát vybrala kategorii seriál a chtěla bych vám dva doporučit. Once upon a time - což je vlastně život postav, které se pohybují mezi reálným a pohádkovým světem. Opravdu zamotanější seriál zatím neznám, ale stojí za shlédnutí!! A druhým seriálem je The 100, který hodnotím asi jako můj nejoblíbenější. Stovka lidí byla poslána po přibližně sto letech po nukleární válce na Zemi, aby se zjistilo, zda se na ní dá žít. Má to zatím 2. série a opravdu se nemohu dočkat, až vyjde 3.! (Team Octavia&Lincoln <3)

#6 Kavárna, restaurace

Kdybych měla vybrat jednu věc, která mi na Mostu opravdu vadí, tak je to nedostatek kaváren!! V kavárnách bych mohla strávit hodiny. Ať už sama (s notebookem třeba, který teda ani nemám :D) nebo nejlépe s někým jiným. Nedávno jsem byla v Teplicích a tam jsem našla přesně takovou kavárnu, která mi v Mostě chybí. Nejen, že je suprkjůt na pohled, i její sladký název "Vanilková cukrárna" se mi zalíbil. Cenově přijatelná, a příjemná obsluha, která vám dokáže na tváři vykouzlit úsměv!


#7 Aktivita

Před rokem by to bylo asi ještě běhání, který jsem si vážně loni oblíbila. Bohužel jsem na nějakou dobu přestala a nedokážu se k tomu nějak vrátit. Mezi mojí nejoblíbenější aktivitu však řadím plavání. Plavání miluju a milovat vždycky budu. Cítím se vždycky tak skvěle, když plavu, škoda, že u toho nemůžu i poslouchat hudbu, to by byla kombinace! (tím mám na mysli, abych ji třeba měla v uších, s vodotěsnými sluchátky a tak :D). Ale! Jako malá jsem si vždycky přála pouštět draka, bohužel k tomu nikdy nedošlo. Jenže mám toho nejlepšího přítele a ten draka vlastní (ne toho dětského ovšem :D), takže jsme byli pouštět draka/kajtovat!!!! ♥ A bylo to vážně skvělý, v tu chvíli jsem byla opravdu nejšťastnější! Sice jsem ho s ním málem sejmula, ale i tak jsem si to fakt užila.

























#8 Oblíbená aplikace

Znáte pinterest? Jestli ne, tak teď už jo. Je to něco jako na způsob We heart it. Stránka, kde můžete vytvářet kolekce obrázků, které najdete či nahrajete sami. A ano, opravdu si dokážu prohlížet obrázky tak, že ztratím pojem o čase. Projíždím jídlo a ejhle, hodina je pryč. Podobně jsem to měla i u aplikace Vine, kde lidé sdílejí vtipná videa. I s kamarádkou jsme pouštěním těch krátkých videí strávily dost času. Ale o to právě jde, ne?

#9 Nejhezčí zážitek 

Ahooooj! Na můj první cyklo-vodácký kurz mám moc hezké vzpomínky. A na jezy, na kterých jsem se převrátila, taky! Kdyby to šlo, tak bych se vrátila. Akorát mě trošku mrzí, že jsem byla většinou po večerech z vody nebo z kola utahaná a šla dřív spát. Ale i tak děkuju všem (určitě si to přečtou, haha), kteří se kurzu účastnili, včetně našich vedoucích. Náramně jsem si to užila! Jestli jste ještě na vodě nebyli a máte šanci jet, neváhejte, nikde se snad nezasmějete víc!

Nic víc než jen ♥♥♥
A trocha přírodního opojení z Terčina údolí

#10 Random

V téhle části, bych chtěla psát o čemkoliv, co jsem nemohla zařadit do předešlých kategorií, a udělalo mi to stejně velkou radost.

First comes the blessing of all that you dreamed.. Ano, ano a znova ano. Imagine Dragons se vrací do Prahy a společně s kamarádkou už máme zakoupené lístky! *skáče radostí* Jelikož mi tenhle rok zatím žádný koncert nevyšel, tím mám na mysli Alt-J, na které jsem taky měla lístky, ale bohužel jsem byla zrovna na vodáku, tak už se nemohu dočkat až bude 16. ledna a budu hltat každé jejich slovo!!


S kým se tam také uvidím?