čtvrtek 30. července 2015

Jak málo stačí k radosti | Červenec

Ahoj ahoj!

Tak jsem se rozhodla, že začnu na blogu psát sérii článků, ve kterých budu popisovat, co jsem si oblíbila, co mi za poslední dobu udělalo radost a taky zároveň, co bych vám ráda doporučila. Inspirovala jsem se z youtubu, kde youtubeři točí videa, převážně s názvem "TOP 10", která závisí na stejném principu.

#1 Píseň a interpret

Každou chvíli narážím na nové písně od mých oblíbených interpretů a stále mě udivuje, jak boží ty písně mohou být! Ani to občas není píseň od umělců, které poslouchám. Prostě narazím na momentální hitovku a přehrávám si ji 24/7.

Jako oblíbenou píseň, za poslední dobu, bych zvolila Good For You od Seleny Gomez ft. A$AP Rocky.



A taky od mých oblíbených The Weeknd - Can't Feel My Face. (palec nahoru hlavně za refrén)


Dále jsem se docela dost zaposlouchala do Hoziera a zbožňuju od nich snad každou píseň, takže doporučuju si poslechnout celé album "Hozier" a sdílím píseň Angel Of Small Death & Codeine Scene.



#2 Oblečení či outfit

Dlouho, dlouho, dlouho jsem nebyla nakupovat (oblečení)! Ať už jen tak ze zábavy nebo protože jsem něco sháněla. Ale před pár dny jsem se procházela v nákupním centru a za výlohou zahlédla nádherné černé dlouhé šaty s detailem na hrudi. Cestou do kabinky držíc pevně šaty, bohužel ve velikosti M, mi do oka padla ještě bílá košilka s modrým vzorem. A ano, existuje láska na první pohled, protože já se do té košile naprosto zamilovala. Taky se občas dostáváte do takové situace, kdy si koupíte nový kus oblečení a líbí se vám natolik, že byste byli ochotni ho nosit každý den? Já ano, a přesně to byl tenhle případ. Šaty pořád rozmýšlím, ale košile už mi visí v šatníku!


#3 Jídlo, recept / pití

Ráda vám představuji milovníka jídla. Jop, to jsem já. Diety (v zoufalých stavech) tipu "budu jíst aspoň méně a nebudu chodit do fast foodů" jsou v mým případě asi minulostí, protože už jsem to vzdala, Ale velmi ráda vám doporučím, co si dát, nebo si případně doma vyzkoušet!

  • Mám tu pro vás jeden svůj experiment z května, a tím jsou: špenátové špagety s rajčato-krevetovou omáčkou. Protože špagety jsou dobrý, špenát jsem si oblíbila a zbytek jsem našla v lednici!


Ingredience:

                  olej
1 ks            balení špaget
2 stroužky   česnek
1 špetka      sůl
1 špetka      bazalka (koření)
1 špetka      oregano (koření)
1 ks            smetana na šlehání
1 špetka      černý pepř
1 ks            cibule
1 balení       čerstvý špenát (může být i mražený)
200 g          cherry rajčátka
400 g          krevety

Postup:

Špagety uvaříte v hrnci osolené vroucí vody s kapkou oleje, zatímco rozehřejete olej i na pánvi. Dále si nakrájíte cibuli na malé kostičky a na pánvi smažíte. Přidáváte předem rozmačkané a nakrájené stroužky česneku. Po dosáhnutí zlatavé barvy, avšak ne hnědé, vmícháme omytý čerstvý špenát. Dochutíme bazalkou, oreganem, solí a pepřem. Za stálého míchání přiléváme půl smetany. Hotové špagety smícháme se špenátem a dáme stranou.

V hrnci dále vaříme krevety. Uvařené krevety oloupeme a nakrájíme na menší části. Na pánev si připravíme nový olej. Rajčátka nakrájíme na půlku nebo čtvrtku, podle toho, jak jsou velká. Na pánev přidáváme jak rajčátka, tak i krevety. Podle chuti osolíme, opepříme, případně dodáme bazalku či oregano. Po vytvoření šťávy, servírujeme s připravenými špagety a podle nápaditosti můžeme zdobit.
Přeji dobrou chuť!


  • Minulý víkend jsem byla v kempu Drhleny v Českém ráji a dala jsem si tam velmi dobrý oběd. Fazole mám ráda a nad pořádným steakem nebo krkovicí taky neohrnu nos! Takže krkovice s fazolemi a bramborou s česnekovým dipem byla jasná volba, mohu jedině doporučit!


  • A mezi posledními kousky tu mám bubble tea! Většina z vás určitě ví, co mám na mysli. V případě, že ne - je to ledový čaj (mléčný, neperlivý, perlivý), jehož základem jsou tapiokové perly a jiné sladké kuličky nebo želé podle výběru. Bubble tea jsem si koupila jen jednou za čas, ale asi před týdnem jsem zkusila novou příchuť a říkám vám, v tomhle týdnu jsem si pro ten stejný čaj byla už 3x! Takže momentálně můj oblíbený čaj je: kiwi fresh s hroznovým, jahodovým a borůvkovým želé a jaký je váš?


  • A abych ještě nezapomněla. Nejsem zrovna labužník, co se týče dortů, ale zkusila jsem známý dort Krtkův, a stal se jedním z mála dortů, který mi opravdu zachutnal. Takže, kdo ho ještě nevyzkoušel, dělá chybu!

#4 Oblíbené místo

Jako své oblíbené místo jsem si vybrala vyhlídku pod Hněvínem. Pro ty, co nejsou zdejší, tu kromě paneláků máme taky kopce, a na jednom z nich leží hrad Hněvín. Když vycházíte nahoru po silnici, narazíte po nějaké době po pravé ruce na lesní stezku, která vede právě k oné vyhlídce. Zbožňuji výhledy. Ze samotného Hněvína je sice také pěkný výhled, dokonce na celý most, ale tohle má prostě své kouzlo. 


#5 Film/ seriál/ kniha

Jako správný seriálový maniak, jsem si pro tentokrát vybrala kategorii seriál a chtěla bych vám dva doporučit. Once upon a time - což je vlastně život postav, které se pohybují mezi reálným a pohádkovým světem. Opravdu zamotanější seriál zatím neznám, ale stojí za shlédnutí!! A druhým seriálem je The 100, který hodnotím asi jako můj nejoblíbenější. Stovka lidí byla poslána po přibližně sto letech po nukleární válce na Zemi, aby se zjistilo, zda se na ní dá žít. Má to zatím 2. série a opravdu se nemohu dočkat, až vyjde 3.! (Team Octavia&Lincoln <3)

#6 Kavárna, restaurace

Kdybych měla vybrat jednu věc, která mi na Mostu opravdu vadí, tak je to nedostatek kaváren!! V kavárnách bych mohla strávit hodiny. Ať už sama (s notebookem třeba, který teda ani nemám :D) nebo nejlépe s někým jiným. Nedávno jsem byla v Teplicích a tam jsem našla přesně takovou kavárnu, která mi v Mostě chybí. Nejen, že je suprkjůt na pohled, i její sladký název "Vanilková cukrárna" se mi zalíbil. Cenově přijatelná, a příjemná obsluha, která vám dokáže na tváři vykouzlit úsměv!


#7 Aktivita

Před rokem by to bylo asi ještě běhání, který jsem si vážně loni oblíbila. Bohužel jsem na nějakou dobu přestala a nedokážu se k tomu nějak vrátit. Mezi mojí nejoblíbenější aktivitu však řadím plavání. Plavání miluju a milovat vždycky budu. Cítím se vždycky tak skvěle, když plavu, škoda, že u toho nemůžu i poslouchat hudbu, to by byla kombinace! (tím mám na mysli, abych ji třeba měla v uších, s vodotěsnými sluchátky a tak :D). Ale! Jako malá jsem si vždycky přála pouštět draka, bohužel k tomu nikdy nedošlo. Jenže mám toho nejlepšího přítele a ten draka vlastní (ne toho dětského ovšem :D), takže jsme byli pouštět draka/kajtovat!!!! ♥ A bylo to vážně skvělý, v tu chvíli jsem byla opravdu nejšťastnější! Sice jsem ho s ním málem sejmula, ale i tak jsem si to fakt užila.

























#8 Oblíbená aplikace

Znáte pinterest? Jestli ne, tak teď už jo. Je to něco jako na způsob We heart it. Stránka, kde můžete vytvářet kolekce obrázků, které najdete či nahrajete sami. A ano, opravdu si dokážu prohlížet obrázky tak, že ztratím pojem o čase. Projíždím jídlo a ejhle, hodina je pryč. Podobně jsem to měla i u aplikace Vine, kde lidé sdílejí vtipná videa. I s kamarádkou jsme pouštěním těch krátkých videí strávily dost času. Ale o to právě jde, ne?

#9 Nejhezčí zážitek 

Ahooooj! Na můj první cyklo-vodácký kurz mám moc hezké vzpomínky. A na jezy, na kterých jsem se převrátila, taky! Kdyby to šlo, tak bych se vrátila. Akorát mě trošku mrzí, že jsem byla většinou po večerech z vody nebo z kola utahaná a šla dřív spát. Ale i tak děkuju všem (určitě si to přečtou, haha), kteří se kurzu účastnili, včetně našich vedoucích. Náramně jsem si to užila! Jestli jste ještě na vodě nebyli a máte šanci jet, neváhejte, nikde se snad nezasmějete víc!

Nic víc než jen ♥♥♥
A trocha přírodního opojení z Terčina údolí

#10 Random

V téhle části, bych chtěla psát o čemkoliv, co jsem nemohla zařadit do předešlých kategorií, a udělalo mi to stejně velkou radost.

First comes the blessing of all that you dreamed.. Ano, ano a znova ano. Imagine Dragons se vrací do Prahy a společně s kamarádkou už máme zakoupené lístky! *skáče radostí* Jelikož mi tenhle rok zatím žádný koncert nevyšel, tím mám na mysli Alt-J, na které jsem taky měla lístky, ale bohužel jsem byla zrovna na vodáku, tak už se nemohu dočkat až bude 16. ledna a budu hltat každé jejich slovo!!


S kým se tam také uvidím?

neděle 12. července 2015

Polsko, část II. aneb Kouzlo jak na povrchu, tak i pod ním.

27. března, odpoledne.

Společně s lidmi ze školy jsem právě měla za sebou jeden z nejsilnějších zážitků a teď nás čekala návštěva solných dolů ve Wieliczce. Příjezdem k solným dolům přestalo konečně pršet, ikdyž to bylo celkem jedno, když jsme měli být přes více než 100 metrů pod zemí. Před vstupem do dolů jsme měli chvíli volného času a já ho okamžitě využila ke koupi horkého čaje. K zahřátí bohatě stačil.

Do podzemních prostorů nás opět vedla průvodkyně. S čajem v ruce jsem šla po dlouhém schodišti do hloubky až 150 metrů. Neměla jsem ani odvahu, podívat se dolů, aby se mi neudělalo špatně. (Strach z výšek nemám, ale neočekávala jsem, že by to byl příjemný pohled.) Musím ale říct, že to tam bylo moc pěkný. Spousta soch, jezírek a obrovských sálů. Fotit se mohlo pouze se zaplaceným poplatkem, a tak jsem těch pár mincí obětovala. Procházeli jsme solnými chodbami, které byly opravdu slané (můžu za sebe potvrdit). Jednotlivé místnosti v sobě měly skrytý vlastní příběh z minulosti, který nám vyprávěla průvodkyně. V jedné místnosti pro nás bylo připravené i světelné promítání.






Cestou zpátky jsem se obávala, že budeme vycházet znova to schodiště, ale nahnali nás do hornického výtahu, který nás vyvezl až nahoru rychlostí světla (btw, viděla jsem poprvé horníka, yeyy).
Pro vlastní potěšení jsem si z dolů odnesla jeden podle mě z nejhezčích kusů solného kamene na památku.

Po vyčerpávajícím dni jsme přijeli do Krakova, kde jsme se ubytovali. Od prvního pohledu by hotel odradil, ale nebylo na co si stěžovat. Vedle hotelu bylo nákupní centrum, do kterého jsme se šli najíst a poté už mě jen čekala sprcha a postel.

Náš půvabný hotel v Krakově :D
Následující den nás čekala prohlídka historického města, které se může vychloubat svou pestrou nabídkou památek. Jako první jsme se šli podívat na Královský hrad a Katedrálu sv. Stanislava a sv. Václava na Wawelském vrchu, jejíž architekti si se stavbou docela pohráli. Ale nejsem si jistá, zda udělali dobře, na mě až moc velký kýč. Krakov je jinak sám o sobě nádherný. Přes ulici plnou kostelů, klášterů a kapliček jsme se dostali na hlavní náměstí (největší krakovské), Královský rynek, v části Starého Města.


Zmiňovaná Katedrála výjimečná svou 'skromností'

Jedno z mála památečních selfie.
část náměstí Královský rynek
Jantarová tržnice
Během rozchodu jsem zavítala do obchodů a udělala si radost pruhovanou sukní tzv. pencil skirt ze Zary. Samozřejmě, že bez pohledů bych domů neodjela, tak i ty se posléze v mé kabelce našly. A na poslední chvíli jsme se šly s kamarádkou podívat na jantarové trhy, odkud jsem si odnesla svůj poslední suvenýr.

Moje jediné (docela) povedené panorama náměstí Královský rynek

Za hranice, do minulosti (Polsko, část I.)

27. března, dopoledne.

Kapka po kapce mi klouzala po deštníku, zatímco jsem byla součástí dějepisné exkurze v Polsku. Po dlouhé cestě jsme tam konečně stáli. Tam. V Osvětimi. Počasí tomu akorát dodávalo tu pravou atmosféru.  Kromě nepopsatelný atmosféry mě taky obklopovala spousta cizích lidí a mezitím, co jsem byla zmatená, kudy se mám kam dostat, snažila jsem se aspoň držet u své skupiny lidí.


Po kontrole, která probíhala hned, jak jsme vkročili do vchodových dveří, jsme se sluchátkami v uších, pomocí kterých jsme mohli slyšet slova průvodkyně, následovali její kroky. Zpovzdálí jste mohli vidět, jak na vás čeká brána se slovy - Arbeit Macht Frei, a několik zděných přízemních budov. Projít tou bránou bylo jako cestovat v čase, přeneslo vás to v mžiku do minulosti. Na místo, kde bylo zavražděno více než milion lidí jen proto, že byli jiné rasy nebo náboženství.



Došla mi slova.
Přecházeli jsme z místnosti do místnosti, z budovy do budovy. Už jen portréty všech těch lidí na zdech mi naháněly husí kůži. Nemluvě o plynových komorách nebo spalovacích pecích. Portréty, tašky, boty, oblečení, vlasy.. žen, mužů a dětí.





Jakmile jsem si utřela slzy po prohlídce koncentrační tábora Auschwitz I, byli jsme převezeni do ještě rozsáhlejšího a vlastně největšího vyhlazovacího tábora Auschwitz II - Birkenau (Březinka). Vchodem tzv. bránou smrti vedly dlouhé koleje, které byly konečnou zastávkou transportů. Po pravé i levé straně bylo stavěné oplocení. Oplocení mělo pod svým dohledem ty nejhrůznější činy, které se mohly v táborech odehrát.

Při odchodu se ve mně hromadily smíšený pocity a já byla ráda, že odtamtud odcházíme.