Kamarádku napadlo, že bychom si mohli jako třída vyrobit vlastní batikovaná trička a všem, včetně mě, to přišlo jako moc pěkný nápad. Každý si koupil či vyhrabal někde v šatníku bílé tričko, vybraly se peníze na barvu a dali se do toho! Osobně jsem batikovala poprvé a koho by to napadlo, ale u utahování provázku jsem si dokázala i vytvořit puchýř na malíčku :D. Nejvíce se povedla tílka! Doporučuji vyzkoušet. :)
 |
| Již obvázaná trička připravená na vymáchání se v barvě! :D |
Odjezd se konal 14. června, v neděli. Byla jsem fakt natěšená, mám ráda třídní výlety, a jelikož jsem nebyla na lyžáku, tak jsem se na vodák těšila ještě dvakrát víc! Většina lidí, co znám, si nerada balí věci, kdežto mě to teda vůbec nevadí. Akorát se občas bojím, jestli jsem na něco nezapomněla, a proto jsem si sepsala seznam věcí, které si zabalit! :D
Tak byla neděle dopoledne a byl čas vyrazit na nádraží, kde jsme měli sraz. Ještě na poslední chvíli jsem přejížděla očima seznam. Taťka mě odvezl na nádraží, z dálky jsem zahlídla skupinku modrých triček a vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Samozřejmě jsme se složili, koupili a vytvořili trička i našim vedoucím. Ještě na nádraží se do nich převlíkli, byla jsem ráda, že se jim líbila!
 |
| Naše 16-členná skupinka + 2 nejlepší vedoucí ^^ |
Cesta byla docela dlouhá, ale i přesto jsme si ji náramně užili. V prvním vlaku nebylo místo na sezení, to ovšem stejně nebránilo tomu, aby kamarád vytáhl kytaru, zpěvníčky, a abychom celou cestu prozpívali! V dalších vlacích jsme měli kliku!
 |
| momentka z vlaku :D |
Přibližně kolem páté hodiny večerní jsme dorazili do deštivého, avšak krásného Českého Krumlova. Byl nám dán 2 hodinový rozchod, který bych klidně využila pouhým procházením a kocháním se. S holkami jsme se rozhodly podívat se nejdřív na zámek. V prostranství zámku jsme si skočily koupit pohledy, ale ve chvíli, kdy jsme vykročily ven, se šíleně rozpršelo. V pláštěnkách (bohužel ne všechny z nás) jsme došly na místo, odkud byl vidět celý Český Krumlov, byla to nádhera! Bohužel tím pádem se vyškrtl můj plán procházení se, a naším cílem byla nejbližší kavárna, kam bychom se mohly schovat a dát si něco dobrého na zub. Vzápětí, kdy jsme stály před dveřmi, nám došlo, že by nás s mokrými zadky mohli pravděpodobně vyhodit, tak jsme si tuhle situaci nechaly ujít. Naštěstí byla naproti další, tentokrát vhodnější kavárna (bez sedaček, na kterých by mohly být fleky) s trdelníky, tak jsme to raději zkusily tam a podařilo se. V jednoduchosti je krása a mně se tenhle podnik velice zalíbil. Dopíjela jsem kávu, když v tom konečně přestalo pršet a akorát nastal čas, kdy jsme se měli vydat do našeho kempu. Protože jsem nikdy dřív nestanovala, těšila jsem se i na svou první noc ve stanu. S kamarádkou jsme si zkoušely stavět stan i u ní doma, takže jsme věděly, jak na to. Stan úspěšně postaven, vytáhly jsme karimatky a plácly sebou o zem (na ty karimatky :D).
 |
| Výhled ze Státního hradu a zámku Český Krumlov :) |
 |
| Nepovedené panorama z kavárny, ale mé oblíbené :D |
Další dva dny nás čekala voda.
Já jako naprostý začátečník, jsem měla menší obavy, ale zároveň jsem se těšila. Sedla jsem si do pozice háčku a s kamarádkou zadákem jsme tvořily super tým. Náš Bludný holanďan sice nezdolal 2 nadcházející jezy, ale úsměv z tváře nám to nevzalo! Občas jsme si s kamarádkou moc nerozuměly, protože jsme se dorozumívaly asi nějak takhle: "Nepádluj!" - "Nepádluju!", "Proč nepádluješ, pádluj!", "Je, přejely jsme kámen." A takhle to šlo dokola, naštěstí jsme všechny kameny zdolaly a kromě jezů, jsme se nikde jinde nepřevrhly. Škoda jen, že nebylo lepší počasí, možná bychom se pak tolik neklepaly zimou. Byla to hra výběru. Vzít si více oblečení, aby vám na lodi nebyla zima nebo si toho vzít méně, abyste se na konci dne převlékli do suchého.
Zatímco jsme se na našich náramných kocábkách plavili dál (k Araratu na sever, haha), nám byla zavazadla převezena do dalšího kempu ve Zlaté Koruně. Po příjezdu do kempu, tentokrát ještě lepšího, jsme se vrhli na stany a převlékli se do teplého. Smutně jsem pokukovala po svých dvou (jediných) totálně promoklých teniskách. Jedny jsem si totiž chtěla vzít na kolo, tak jsem doufala v zázrak, že do té doby uschnou (měla jsem je první den v Krumlově). Někoho pak ale napadlo rozdělat oheň, a z klasického táboráku se stala hromadná sušárna, ovšem za doprovodu kytary a zpěvu!
Ještě než jsme si ráno měli zabalit, jsme byli (kdo měl zájem) navštívit místní klášter. Po klášteře následovala další, a zároveň poslední jízda po Vltavě! Tentokrát jsem se cítila sebevědomější, především když jsem se dozvěděla, že nás žádný jez nečeká (snad pouze 1). Prozpívanou cestou jsme se plavili ke stánku s plackami, kde jsme měli možnost posedět u táboráku a odpočinout si. S plnými pupky jsme ještě zvládli pózovat s naší modrou kolekcí, hihi.
Loučili jsme se s Vltavou a naposledy stavěli stany v posledním kempu v Suchdole nad Lužnicí. Večer jsme si opět zpívali u táboráku a součástí našeho relaxování byla hra. Hra na vrahy. Losovaly se papírky. Buď jste si mohli vytáhnout prázdný nebo ten vyhledávaný, s nápisem vrah. V případě, že jste byl vrah, ve svým zájmu jste to držel v utajení. Význam funkce zůstává, takže jste mohl "zabíjet" a to tím, že jste někomu řekli, že jsou mrtvý, a dotyčný "mrtvý" se musel přestat hýbat do té doby, dokud se ho jiný hráč nezeptal, zda je mrtvý, pak se tedy mohl dál pohybovat. Hra se hrála dokud se nezjistilo, kdo je vrah, či nezůstali (například, když jsme byli v obchodě) všichni zmrzlí. Ke hře se připojovali i vedoucí a byla to fakt sranda. Hlavně, když další den následovali kola, na kterých se hrát nepřestalo (ovšem za jízdy nebylo povoleno zabíjet).
Takže kola.
Jízda na kole nebyla nikdy mojí silnou stránkou, ale neviděla jsem to nikdy jako nějaký problém. Snad pokaždý, když jsem měla na kolo sednout po dlouhé době, jsem se spíš těšila, než se obávala. Z oznámení, že je to kurz cyklovodácký a ne pouze vodácký, jsem sice nejásala, ale smířila jsem se s tím. Srovnávala jsem se s ostatními a spíš jsem se obávala toho, že je nebudu s mým tempem stíhat. A taky žádná sláva.
První den jsme měli namířeno do krásné Třeboně, která byla od našich startovacích pozic asi 20 km. Cesta do Třeboně byla překvapivě pohodová a uklidňující. Po výjezdu ze silnic jsme měli možnost se kochat okolními jezírky. Přijeli jsme do centra historické části Třeboně, na Masarykovo náměstí, kde jsme si odložili kola a měli asi dvě volné hodinky na oběd nebo prohlídku města. Po vydatném obědě jsem si prohlídku města nemohla odpustit. Mým záměrem byl místní renesanční zámek Třeboň a samozřejmě pohledy! Cestou nazpátek jsme si ještě vyžádali zajížďku ke Schwarzenberské hrobce v Domaníně a k pomníku Emy Destinnové. 57 km done!
 |
| Po skoku do obchodu pro sváču, chvíle relaxování |
 |
| Příjezd do Třeboně; Masarykovo náměstí a naše kola! |
 |
| okolí Státního zámku Třeboň |
 |
| Naše parta v Domaníně |
 |
| Schwarzenberská hrobka |
A byl tu náš poslední sportovní den! Dnešním cílem bylo město v Novohradských horách. Tahle cesta už tak pohádková nebyla. Nejsem příznivcem kopců a už vůbec ne na kole. Avšak výlet jsme si zpestřili příjezdem do Tereziina (Terčina) údolí, kde jsme mohli čerpat energii z místního vodopádu.
Po proklínání kdejakých věcí, jsem vyjela vyšlapala onen kopec a došla na náměstí města Nové Hrady. Zde jsme se jen naobědvali, oddychli si a zase šlapali dál (domů, do Suchdole). 56 km cca?
Náš kurz se chýlil ke konci a já jsem se ještě byla vymáchat v nejbližší pískovně. Poslední táborák, poslední zpívání lidovek.. aspoň pro tenhle rok! Já doufám, že s touhle partou ještě na vodu pojedu, protože to bylo opravdu suprácký! ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat