Polsko, část II. aneb Kouzlo jak na povrchu, tak i pod ním.

27. března, odpoledne.

Společně s lidmi ze školy jsem právě měla za sebou jeden z nejsilnějších zážitků a teď nás čekala návštěva solných dolů ve Wieliczce. Příjezdem k solným dolům přestalo konečně pršet, ikdyž to bylo celkem jedno, když jsme měli být přes více než 100 metrů pod zemí. Před vstupem do dolů jsme měli chvíli volného času a já ho okamžitě využila ke koupi horkého čaje. K zahřátí bohatě stačil.

Do podzemních prostorů nás opět vedla průvodkyně. S čajem v ruce jsem šla po dlouhém schodišti do hloubky až 150 metrů. Neměla jsem ani odvahu, podívat se dolů, aby se mi neudělalo špatně. (Strach z výšek nemám, ale neočekávala jsem, že by to byl příjemný pohled.) Musím ale říct, že to tam bylo moc pěkný. Spousta soch, jezírek a obrovských sálů. Fotit se mohlo pouze se zaplaceným poplatkem, a tak jsem těch pár mincí obětovala. Procházeli jsme solnými chodbami, které byly opravdu slané (můžu za sebe potvrdit). Jednotlivé místnosti v sobě měly skrytý vlastní příběh z minulosti, který nám vyprávěla průvodkyně. V jedné místnosti pro nás bylo připravené i světelné promítání.

Cestou zpátky jsem se obávala, že budeme vycházet znova to schodiště, ale nahnali nás do hornického výtahu, který nás vyvezl až nahoru rychlostí světla (btw, viděla jsem poprvé horníka, yeyy).
Pro vlastní potěšení jsem si z dolů odnesla jeden podle mě z nejhezčích kusů solného kamene na památku.

Po vyčerpávajícím dni jsme přijeli do Krakova, kde jsme se ubytovali. Od prvního pohledu by hotel odradil, ale nebylo na co si stěžovat. Vedle hotelu bylo nákupní centrum, do kterého jsme se šli najíst a poté už mě jen čekala sprcha a postel.

Náš půvabný hotel v Krakově :D

Následující den nás čekala prohlídka historického města, které se může vychloubat svou pestrou nabídkou památek. Jako první jsme se šli podívat na Královský hrad a Katedrálu sv. Stanislava a sv. Václava na Wawelském vrchu, jejíž architekti si se stavbou docela pohráli. Ale nejsem si jistá, zda udělali dobře, na mě až moc velký kýč. Krakov je jinak sám o sobě nádherný. Přes ulici plnou kostelů, klášterů a kapliček jsme se dostali na hlavní náměstí (největší krakovské), Královský rynek, v části Starého Města.

Zmiňovaná Katedrála výjimečná svou 'skromností'

Jedno z mála památečních selfie.

část náměstí Královský rynek

Jantarová tržnice

Během rozchodu jsem zavítala do obchodů a udělala si radost pruhovanou sukní tzv. pencil skirt ze Zary. Samozřejmě, že bez pohledů bych domů neodjela, tak i ty se posléze v mé kabelce našly. A na poslední chvíli jsme se šly s kamarádkou podívat na jantarové trhy, odkud jsem si odnesla svůj poslední suvenýr.

Moje jediné (docela) povedené panorama náměstí Královský rynek